Dlouho tu nebyla zadna prihoda „z nataceni“. Takze dnes, pri jezdeni na v zatoce u hotelove zakladny, byl Petrik tak sikovnej, ze zajel daleko do siti, ktere maji rybari v zatoce umisteny.
Pri nesikovne provedene obratce nasledoval pad, zamotani snur kitu do plovaku, ktere drzi site, pri hladine, dale se odehralo stazeni Petrika pod vodu, zamotani noh do snur padaku a nasledne „skoroutopeni“. Kde je prkno mi bylo uplne jedno, chvilemi jsem opravdu bojoval o hole preziti. Uvolnil jsem pojistku na chicken loopu a kite splaskl a prestal tahnout.
Co dal? Snazil jsem se zacit plavat k plazi, neslo to. Snury se zachytavaly o dalsi a dalsi plovaky a zamotavaly se cim dal vice. Zmocnilo se me cire zoufalstvi, uz jsem videl dalsi ztracene prkno, dalsi zniceny kite…. Na plaz cca 500 -700 m.
Najednou, kde se vzal, tu se vzal, riti se kolem me na surfovem plovaku nas Sensei a krici na me korejskou anglictinou: „Pite linesi“. Uz jim trochu rozumim, rval na me anglicky: „Petre, smotej snury (lines)“. Smotavam snury a razem je situace o trochu klidnejsi. Znovu projizdi kolem mne a vola: „Pite, on te boti“. Nechapave se rozhlizim, ale uz vidim, jak si to sem v dzunce sine rybar, ktereho odnekud zavolal. A muj sensej mi tedy urcite chce rict „Peter, on the boat“. Ok, ok, rybar uz je tady, podava mi ruku, nejak jsem se do te dzunky vyskrabal a tezce dopadl na dno. Clovek si rika, tohle prece nemuze plavat a unest to dva lidi, ale funguje to skvele. Mnoha staletimi overena konstrukce, zevnitr vymazana nejakou smulou, pohupuje se to na vsechny strany, ale neprevrhne se to ani nahodou. Kite drzim v ruce, rybar zacina veslovat ke brehu. Pri dalsi otocce a jizde kolem dzunky na mne muj sensej krici: „Pitr, ajre.“ Tak tomu jsem fakt nerozumel, kdyz to na me rval asi po pate, tak mi to docvaklo. „Petre, vypust vzduch z kitu“. Otacim ventil, udelalo to „PSSSSSsssss…“ a ja se nejak rozumne snazim smotat splaskly kite. Dal uz je to relativne „nuda“ 🙂 U brehu pri ystupovani vypadnu z dzunky, rybar se smeje, ja se mu gestikulaci snazim vysvetlit, at pocka, ze mu prinesu nejake penize. Rezolutne vrti hlavou, ze ne, hrozne se u toho zacne rehtat a pomalym veslovanim se vzdaluje od brehu zpet ke sve tezke praci.
Ja prehazuju splaskly kite pres rameno a vydavam se po plazi k nasi zakladne. Po prichodu se pokorne uklanim, ale sensej se smeje a rika, ze nejsem prvni, ze kazdy rok se to same stane nejmene 3 lidem. Me prkno lezi na pisku, nasel ho na hladine a privezl ho sem.
Tak to vypada, ze budu muset zaplatit veceri.
