Saigon – poslední den

Včera večer jsem poseděl s Milošem a jeho známými Čechy, bylo to docela náročné, opět jsme byli v hospodě, kde měli točené pivo, cena 4,50 Kč za 0.3 litru.Vyskytl se tam také týpek, ze kterého se vyklubal občan NDR Michael Kloesser, který se v Saigonu živí tím, že učí karate. Měl tam sebou dva své studenty, ti ho uctívali jako velkého Senseje, hned jsme se spolu napili, já na něj že Judo, 1. dan, takže jsem pro ty dva studenty hned byl Sensej také :-D. No, upřímně, měl jsem ji jak z praku.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA OLYMPUS DIGITAL CAMERA OLYMPUS DIGITAL CAMERA OLYMPUS DIGITAL CAMERA 20140223_220223

V poslední den v Saigonu, odpoledne letím s Milošem do Hai Phongu, kde má svou firmu na výrobu vánočních ozdob. Miloš říká, ať se připravím na pěknou kosu, že je to skoro 2000 km na sever a počasí je tam úplně jiné, než dole na jihu. Platím hotel, cena 250Kč/noc je, myslím, OK. Jdu ještě na kafe a po cestě si fotím krámky, ve kterých nabízejí přilby na motorku, jak už jsem psal, je to hodně pestré 😀 Je libo ruskou, apple-americkou, nebo Levis, nebo cokoliv jiného???

Další zážitek je galanterie, opraví a zašijí a vyšijí vám tu cokoliv, o to, že by neměl správně barevnou niť nemusíte mít strach.

Hned vedle galanterie prodávají mušle, škeble a jiné potvory, nabídka je neskutečná… a hned vedle vajíčka – Mr. Tesco a jemu podobní musí blednout závistí….

Silných aut tu přibývá, bohatí Vietnamci to rádi ukazují

V hotelu jsem každé ráno přemýšlel nad tím, jak je možné, že v centru Saigonu slyším kokrhat kohouty. Oni si ti Vietnamci své miláčky pěstují v bytech v kleci a o víkendu jim dělají na ulici hygienickou očistu… 😀

Cesta do Cu Chi – podzemní tunely Vietkongu a bankéři ze Švýcarska

Včerejší točené pivo (třetinka za 4,50) mě hodně unavilo, ale stejně se probouzím v půl sedmé ráno. Dnes bych rád navštívil podzemní tunely, které Vietkong vyhloubil během války s USA na jih od Saigonu. Celý komplex měl chodby dlouhé údajně 250 km a byl až třípatrový, Američanům se nikdy nepodařilo celý systém tunelů eliminovat.

všudypřítomné rouškyvšudypřítomné roušky

Celý příspěvek

Byl jem pozvan na veceri do rybarske restaurace (a dalsi kulinarske etudy)

O svem zazitku se svatbou jsem tu jiz psal, svatebcane se mi ozvali a pozvali mne do rybarske restaurace. Ne do rybi restaurace ani do seafood restaurace. Ale opravdu do rybarske. Je to asi deset pristresku ci stanu na brehu more, rybari tam bydli a nabizeji sve ulovky primo k jidlu. Chodi tam prakticky jen mistni – turiste pry skoro vubec. A to je pritom to misto vzdaleno jen asi 500m po plazi od ctyrhvezdickoveho hotelu Saigon.

Celý příspěvek

Jak jsem se (skoro) utopil.

Dlouho tu nebyla zadna prihoda „z nataceni“. Takze dnes, pri jezdeni na v zatoce u hotelove zakladny, byl Petrik tak sikovnej, ze zajel daleko do siti, ktere maji rybari v zatoce umisteny.

Pri nesikovne provedene obratce nasledoval pad, zamotani snur kitu do plovaku, ktere drzi site, pri hladine, dale se odehralo stazeni Petrika pod vodu, zamotani noh do snur padaku a nasledne „skoroutopeni“. Kde je prkno mi bylo uplne jedno, chvilemi jsem opravdu bojoval o hole preziti. Uvolnil jsem pojistku na chicken loopu a kite splaskl a prestal tahnout.

Celý příspěvek

Odjizdim z hotelu Chau Thanh

Vse  jednou konci. Dnes jsme od deviti do dvanacti jezdili na plazi v pomerne slabem vetru. Opet jsem byl nelepsi chodec po plazproti vetru a nejhorsi kiter. Par jizd „up wind“ se mi ale behem meho snazeni podarilo. Jezdit ve slabem vetru vyzaduje znacny cit, coz ja asi nemam.
Po jezdeni jsem dal slovo s „belochem“, ktery tam take jezdil. Byl to nejaky kluk z  Izraele, Tak jsme pokecali, rekl mi par veci k memu jezdeni a vyfotili jsme se. Sympatak

OLYMPUS DIGITAL CAMERA Celý příspěvek